Nezoufejte a plynule následujte Budíky na jejich vlastní doménu

http://www.budarovi.eu

Vlastně jsme nikde na dovolené ani nebyli, ale přesto to bylo super. Jako základna byly zvoleny Přílepy a jezdili jsme na výlety.

První přišel na řadu Říp. Moc krásná procházka a to i pro děti, které naši památnou horu zdolaly po svých. Odměnou byla ulovená keška s krásným výhledem do okolí.

Následoval výlet do liberecké zoo a návštěva aquparku v Babylonu a při zpáteční cestě návštěva Mělníka. Ten mě osobně docela uchvátil. Jednak jsme za tři hodiny ve městě a okolí potkali asi 5 lidí a jednak zámek, soutok a hlavně přilehlé uličky působily fakt moc pohodově.

V okolí Křivoklátu, který připadl na čtvrtek jsme lovili jednu složitější keš, podařilo. Ale hlavně nás keška zavedla na místo, kam bychom se normálně nedostali a odkud byl výtečný výhled na hrad. No, co budu povídat, paráda.

Páteční výlet na Karlštejn  trochu zhatilo počasí, ale i tak to byla naprostá paráda.

Palec dolů však pro všechny silničáře. Jasně, opravit se to musí. Ale opravovat i na objízdných trasách hlavních tahů a nebo umístit objížďku na objížďku, to jsem viděl opravu poprvý a snad naposledy.

Fotky jsou na rajčeti, tentokráte bez hesla.

Keška je umístěná v Třebíči-Borovině, u borovinského zámečku a pokud ji budete chtít odlovit, hledejte ji pod názvem Vila Hanse Budischowskeho. Byla zveřejněna dnes,v sobotu 24.7. ve 20:22. Kdo a hlavně kdy bude jejím prvním nálezcem?

Co je na tom ale úplně nejlepší? Pokud si přiblížíte svoje město (tedy testováno na Velkých Přílepech, ale věřím, že i jinde to bude stejné), uvidíte současné ulice! Takže se můžete podívat, jak Vaše ulice vypadala před 60ti lety. Ta naše tehdy ani neexistovala, stejně jako další dobrá polovina Velkých Přílep.

Mapy najdete na http://kontaminace.cenia.cz/

Přílepy to pojaly ve velkém, dětí se zúčastnilo tolik, že se nemohly ani vejít do největšího přílepského parku (a není zase tak malý, jak by se mohlo zdát).

Malování po silnici a na obličej, střelba na basketbalovým míčem koš a fotbalovým na bránu, házení letadýlky, lezení po prolízačkách, přetahování lanem,  dopravní naučná stezka, ale i posezení na motorce městské policie nebo  navlečení se do obleku policejní zásahové jednotky a míření samopalem na imaginární cíl.

Jen s těmi policajty je to fakt složitý. Moc jsem se nasmál – na stanovišti, kde měli rozloženy všemožné zbraně – , když za jedním z nich přišla Lucka a natáhla ruku a povídá „obázek, taky, posím“. A dotyčný příslušník, dívajíc se kamsi do dáli, prohlásil „Jo, tenhle samopal byl vždycky dobrej, vlastně je dobrej pořád.“. Lucka jaksi pochopila, že se obrázku nedočká a zklamaně odešla. Naštěstí vše vidělo bystré rodičovské oko a kompenzovalo policistovo zaujetí zbraněmi cukrovou vatou. Krize zažehnána.

Za týden se přihlásíme z podobné akce z Úholiček. Zatím koukněte na fotky, standardní heslo.

Naší základnou tentokrát byly malebné chatky v kempu Pod bílým kamenem, uprostřed borového lesa, pár minut od Máchova jezera, s fantastickou Plzní v sudech a paní správkyní, velkou hokejovou fanynkou, takže o přísun tolik potřebných hokejových informací nebyla nouze.

I když sluníčko letos květen docela úspěšně bojkotuje, neodradilo to ani malé ani velké cyklisty, od tří velkých cyklistických výletů. Nejdříve jsme na rozcvičku objeli Mácháč, další den se vydali na Bezděz a Tour jsme završili pohodovou vyjížďkou a posbírali pár kešek.

Děti absolvolaly po silnicích, cestou necestou, polem nepolem, blátem, a někteří, jako třeba Pája a Oliver i loužemi, celkem 46,5 km, bez jediného významnějšího incidentu. Kdybych si vyměnil role s některými řidiči, říkal bych si „To jsou blázni, s tolika dětmi po silnici…“, ale děti poslouchaly a nebyl žádný problém.

Snad jen pár poznámek:

• Ten, kdo měl fakt dobrý nápad na jinak super lesní cesty navést tuny jemného písku, ten by zasloužil na zadek, jemně řečeno. Fakt se v tom moc dobře nejezdí.
• Děti, ujet 20 km na kole, pak hodinu skákat na trampolíně a další hodinu hrát „vybiku“ a pak prodělat stezku odvahy a v půl jedenácté se honit okolo ohně…., to by jednoho utahalo. Zcela evidentně ne vás. Závidím vám.
• A po vás, komáři, po vás se mi tedy opravdu stýskat nebude.
• A zažít vítězné semifinále se Švédském uprostřed lesa  s mobilem u ucha a nechat si o těch nájezdech vyprávět, to mělo taky svoje kouzlo. Ale vítězné finále o den později proti Rusku v televizi bylo taky docela fajn ;-) Hoši díky.
• Fotky jsou zde se standardním heslem.

Ne jinak tomu bylo letos v rámci čtvrtého ročníku mezi dětmi a rodiči stále oblíbenější sportovní akce. Úholičská náves poskytuje pro takovou aktivitu naprosto ideální prostředí, počasí taktéž přálo a tak se do startovní listiny zapsalo neuvěřitelných 54 závodníků.

Pořadatelé tak mohli vypsat celkem čtyři věkové kategorie, počínaje nejmladšími, sotva chodícími benjamínky a konče osmiletými školáky. Když k tomu přidáme, že každá kategorie jela hladký sprint a slalom mezi kužely, a závodníci byli rozděleni podle pohlaví, rozdělovalo se celkem 14 opravdových medailových sad (v nejstarší kategorii se nepřihlásila žádná dívka).

K vidění byly hodnotné sportovní výkony, usilovné povzbuzování ratolestí svými rodiči, ale i pády a neprojeté branky. Došlo jak na slzy zklamání, tak i radosti. Prostě plnohodnotná sportovní akce se vším všudy. Vítězů a medailistů bylo tolik, že by s přehledem zabrali dvě stránky úholičské kroniky, ale nelze nezmínit dvě zlaté Karolíny Fišerové, která tak ovládla nejmladší dívčí kategorii, stejně jako Tereza Zajacová o kategorii výše. Stejný „double“ se povedl ještě Vojtěchu Bláhovi, Báře Dvořákové a Šimonovi Rouskovi.

Pořadatelé museli vyřešit i zapeklitou situaci ve slalomu v nejstarší kategorii, kde se stopky zastavily ve dvou případech na čase 9,48 sekund a na nejvyšší stupínek se tak museli vtěsnat dva borci – Jakub Kořínek  a Nicolas Vančák. Nenajde se mezi čtenáři nějaký sponzor, který by pro příští ročník zapůjčil měřící zařízení umožňující zohlednit tisíciny vteřiny?

No a co Pája a Lucka? Nakonec i na ně medaile zbyla. Pája bral stříbro, Lucka bronz, pokaždé za slalom. A zatímco loni Pája obrečel, že nebyl na bedně, letos obrečel pro změnu, že neměl zlato :-)

A aby to někomu nebylo líto, nakonec si všichni odnesli i k danému dni neodmyslitelný balónek. Tak zase za rok ve stejnou dobu u jubilejního pátého ročníku.

Fotky jsou na Rajčeti bez hesla.

Letošní pálení čarodějnic je, jak všichni víme, za námi a to znamená jediné. Lucka musela přesunout na svém počítadle další kuličku zleva do prava. Už má v pravo neuvěřitelný počet dvou kuliček.

Oslava byla jak se patří, s dortem, svíčkami, balónky, čepičkami, frkačkami a hlavně s dárky. Takže vy, co znáte standardní heslo, koukněte na fotky.

Nebyli jsme proti ani tehdy, když Terka přišla s tím, že se děti zúčastní soutěže „Děti Fitness aneb  sportem proti drogám„. Netušili jsme, že se jedná o semifinále celorepublikové soutěže, která vyvrcholí 22.5. v Praze v O2 Aréně. A celá akce tomu odpovídala. Narvaná hala k prasknutí, týmy mající svoje vlastní fankluby s transparenty v hledišti, při vítězném ceremoniálu profláknuté „We are the champions“ od Queenů….

Nebylo divu, že se našinec v této atmosféře, pro nás tedy poměrně nečekané, trochu ztratil. Atmosféra dolehla i na obě družstva, která do Roudnice přivezla Terka, a obě obsadily první nepostupové příčky (shodou okolností byly poslední ve své kategorii).

Nedá mi to, abych k tomu nenapsal pár poznámek:

• Naše milé dětičky – pro nás jste stejně ty nejlepší Holky z naší školky a nejlepší Berušky.
• Terezko, moc Ti děkujeme, že se tak moc s těmi dětmi snažíš. A že to nevyšlo? Nevadí. Myslím, že děti – a rozumní rodiče – to berou s nadhledem jsou hlavně rádi, že naše děti mají nějakou aktivitu. Navíc…22.5. máme naplánovaný cyklovíkend, kdo by se chtěl trmácet do O2 Areny?
• Vážení organizátoři, prohlásit při vyhlašování vítězů, že pravidla pro kategorii „školičky“ sice umožňují 3 děti školního věku, ale vy jste se právě dneska rozhodli tolerovat 4, na to se nedá říci nic jiného než „hmmm“, :-( Mimochodem, koukněte (video na YouTube) kdo kategorii „školičky“ (předškolní děti) vyhrál a udělejte si vlastní obrázek. No, gratuluji, je to pěkné. V Beruškách nebylo ani jedno dítě školního věku a dokonce je tam několik dětí, co jsou ve školce prvním rokem.
• …a Vy paní, co jste v tom krásném přiléhavém aerobicovém oblečku seděla v porotě a při nástupu našich Berušek jste prohlásila „Co to jako je?“, Vy si polibte prdel. Právě kvůli takovým krávám, jako jste Vy, končí děti u drog. Asi jste nikdy neslyšela nic o tom, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a že existuje něco jako profesionální úcta.
• Ale jinak to bylo super, koukněte na fotky.

Vydali jsme se směrem na Úholičky, podjeli vlakovou trať Praha – Děčín a dostali jsme se na břeh Vltavy. Tady vede krásná cyklostezka, kde mohl jet Pája bez obav sám až do Roztok (celkem 4,5 km).

Před Roztokama jsme vyzvedli poklad, neboli kešku, naši třetí v pořadí, našel ji tentokráte Pája. Přestávku jsme využili a doplnili energii sbalenou na cesty v podobě Tatranek a vyrazili do Roztok, ujeli asi 200 metrů po hlavní silnici a zamířili do Tichého údolí.

Tiché údolí je moc fajn, vede zde krásná lesní cesta podél potoka. Bohužel na jeho konci čeká cyklisty krpál v Úněticích. Což znamená, že posledních 6 km této krásné projížďky vede do kopce a to tak, že do velkého kopce. Tedy aspoň měřeno našim funěním. Na druhou stranu, oba jsme nevezli ani deko mrtvé váhy, ale 10 a 20 kg velmi živé váhy.

Místo na fotky (z kola se blbě fotí), koukněte na mapu a výškový profi trasy (klikněte na obrázek na začátku, zvětší se, sice ne moc, ale přeci jen).